Proč je znásilnění nebo jakékoliv pohlavní zneužití tak ničivé

19.03.2021

Tento týden (od pondělí 15. 3.) je doslova ďábelský... Míra zatížení dosahuje nejvyššího stupně. Jsem však připravená. To sice nijak nesnižuje náročnost procesu, ale díky dlouhé praxi nabyté vnitřní síle se mi daří tímto peklem procházet (bez omdlévání a dokonce i bez fyzických znaků probíhající hlubinné úzkostné ataky) se vzrůstajícím pochopením vnitřních i vnějších souvislostí.

V poslední době se stále víc a víc ve společnosti světa objevuje téma a prolamuje se mlčení kolem veškerého sexuálního násilí páchaného na ženách, dětech i mužích.

Je velmi zajímavé, že i když se mi nic podobného nestalo (i když jedno takové násilí v dětství - deseti letech - jsem ze strany cizí osoby také zažila a bylo úplně jedno, že to byla žena a lékařka ve školní třídě!), rezonuje toto téma s mými vnitřními energiemi nepředstavitelně silně. Tak silně, že jsem v hloubce sebe úplně popřela význam a sílu traumatizující skutečnost, které je každá taková oběť vystavena.

Tím spíš, že jako mnoho jiných žen mi není fantazie o sexuálním násilí vůbec nepříjemná, právě naopak... Bylo mi vždycky záhadou, proč tedy je celá věc tak nepřijatelná a přináší tak hluboké rány nejen na těle, ale hlavně na duši (a to i v případě, že k fyzickému poranění nedojde). Byla jsem tak nekonečně zmatená "kulturou" patriarchálně náboženské společnosti, která odjakživa vše kolem těchto věcí bagatelizuje, považuje za drobnost a vlastně se diví, proč se ty ženské (nebo děti i muži) tak cukají a psychicky hroutí, když se jim děje jenom - z pohledu útočníka - "příjemná záležitost", že jsem tento vnější názor svým způsobem vlastně přijímala také...

Přesto, nebo naopak právě proto, ve mně existuje naprosto zásadní zranění tohoto typu. Docházím k přesvědčení, že se jedná o transgenerační trauma doplněné osobní zkušeností v nekonečně mírnější formě, patrně ale stejně ničivé. Už v přechozích článcích blogů, jejichž obsah jsem pravidelně mazala, protože jsem si vůbec nebyla jistá, jestli "dělám dobře" (ovšem nemohla jsem si pomoct!), když se takto veřejně obnažuji, jsem zmiňovala, že při jedné rodinné konstelaci, do jejíhož závěru jsem byla postavena už sama za sebe (původní představitelka "mé role" byla nahrazena mnou osobně), došlo na zmínění možnosti nějakých silně nepříjemných konfrontací s inkvizicí své doby. Na zdi místnosti, v níž se sezení odehrávalo, viselo asi pět obrázků různých ezoterických představ (nekonkrétních, symbolických pro autorku). Jakmile facilitátorka vyslovila svou domněnku, tři z nich současně najednou spadly na zem... Tím energie celého tématu vyjádřila svou sílu a momentální nemožnost (protože nepřipravenost) dalšího řešení, takže jsme od šťourání do dalších možností raději ustoupily.

Dalším indikátorem existence nějakého závažného renoncu v mém vnitřním prostředí byla skutečnost, že v době, kdy jsem začala chodit se svým manželem, jsem celý rok nebyla schopná (přestože jsem obrovsky chtěla!!!) intimního styku s ním. Prostě to nešlo. Byla jsem jakousi nepochopitelnou a nevysvětlitelnou hlubinnou hrůzou, která naprosto přehlušila všechnu touhu po intimním sblížení s milovaným mužem, paralyzovaná, sevřená, nedostupná (v lékařské terminologii se tomu říká vaginismus). Jedině díky přímo svaté trpělivosti (:-D) mého partnera, který nic nevzdal (stejně jako já sama), se po roce neustále bolestně (fyzicky i emočně) krachujících pokusů, zadařilo. Došlo k prolomení nevědomé bariéry, tělo se uvolnilo a pak už problém nebyl.

Nechápala jsem, PROČ zrovna já, když si všechno přeju, jsem tak doslova zaťatá. Až vlastně téměř do současnosti jsem si vše vysvětlovala obrovskou prudérností mého otce, který mě nejenom hlídal jako ostříž, navíc mě přesto stále podezíral, že jsem "až příliš dychtivá", což u své dosud nevdané dcery nemohl vystát.

Jenže problém se ukázal jako podstatně hlubší a komplexnější. Na to, abych byla schopná dnešního vhledu (článek jsem začala psát v 03h v noci), jsem potřebovala mnoho let intenzivního sebezkoumání meditačním způsobem (vědomé nezaujaté pozorování všech pocitů, myšlenek i těla a vědomí). Popisovaný problém jsem měla v letech mezi 17. a 18. rokem života a trvalo ještě řadu dalších let, než mne celkové psychické a duševní potíže (silná deprese v souvislosti se ztrátou veškerého smyslu života) donutily začít se zajímat sama o sebe z hlubšího pohledu.

Jestliže jsem tento týden, resp. dny pondělí - zatím čtvrtek, popsala jako pekelné, bylo to proto, že jsem prožívala nejintenzivnější vystavení stresům jak vnějšího života, tak také konfrontacím vlastních vnitřních energií mysli a ducha. Ve všech šlo o osobní sílu k vyrovnávání se s běžnými záležitostmi denního života ve společnosti, ale i vnitřního. Střetávala se hlubinná úzkost neznámého původu, že "to nezvládnu", s rostoucím vědomím Síly, která unese úplně všechno, přicházející z jiného zdroje, než je osobnost - z komplexu Vědomí Sebe v Celku.

Je období nutnosti podat přiznání k dani z příjmu OSVČ. Jde tedy o peníze... Peníze, které nevydělávám, které nemám. A peníze jsou vnějším symbolem mohutnosti životní síly, schopnosti prosadit svého ducha nebo schopnosti ve vnějším světě. Už tedy jenom fakt, že je nemám, vypovídá velmi signifikantně něco o mé schopnosti prosadit se v pozemském (vnějším) životě. Jak by také ne, když netuším, co jsem zač! Takže zásadní trauma.

Další ničivý strach mne drtí v oblasti počítače, internetu a jeho možností. A protože daně, resp. všechny papíry kolem toho, se v dnešní době vyplňují skrze interaktivní formuláře, které ale musí v počítači fungovat, bylo na ráně, že se všechno sesype na jednu hromadu - tedy že nic nebude fungovat. Nemohla jsem načíst formulář pro finanční úřad, protože mi počítač hlásil, že nemám nainstalovaný aktualizovaný Adobe Reader . Ani po jeho stažení však nic nešlo, formulář se sice objevil, ale pouze pro vytištění a ruční doplnění, ne interaktivní.

Naštvala jsem se a rozhodla, že i vzhledem k ostatním okolnostem (finanční úřad je ve vedlejším městě, kam musím autem; všudypřítomný Covid mává se společností, jak se mu zachce a ta se tedy brání, jak umí) si nechám zprovoznit daňovou informační schránku a budu vše dělat on-line. Tím spíš, že možnost odeslat dokumenty elektronicky je i pro následné povinné odevzdání přehledu o příjmech pro VZP a ČSSZ. Nedovolala jsem se tři čtvrtiny dne ani tam.

Byla jsem zhnusená sama sebou, že jsem nebyla schopná zprovoznit takovou banalitu, jako je načtení a vyplnění interaktivního formuláře, protože nejsem schopná zajistit patřičné nutné prostředí v počítači. Tenze vyvolaná opětovným zklamáním sama sebe byla k nevydržení. Musela jsem přijít na to, kde je chyba! Ani manžel, který je velmi dobrým odborníkem přes počítače a jeho systém (ovšem Apple Macintosh, jenž má zcela odlišný systém než PC) mi nebyl schopen pomoci, protože nevěděl jak. Dokonce mi půjčil svůj pracovní notebook se systémem Windows 10 (osobně používá všechno jen Mac), na kterém prý všechno jede. Tohle ovšem nejelo ani tady...

Celý den jsem strávila nervením, hroucením se až na dno a stálým nutkáním přece jen to objevit. Když už jsem nejnovější Adobe Reader instalovala a následně (protože to nejelo) zase odinstalovala, udělala jsem všechno znovu. Pochopitelně zase nic, protože chyba nebyla v Adobe. Jenže KDE jinde??? Vyzkoušela jsem, kde co jsem byla schopná. Furt NIC. Teprve když jsem se totálně svezla až na samotné dno emočního zoufalství z bezmoci a vlastní neschopnosti a pustila jsem splav slz a nechala smršť bolestné energie, aby se vyjádřila, dostavil se klid. A s ním přišlo poslední vnuknutí, co ještě jsem nevyzkoušela. Okamžitě jsem se zvedla a šla se přesvědčit, jestli mi mé vnitřní vedení napovídá správně. Ejhle - udělala jsem "krok za hranice logického postupu", jak to pojmenoval můj manžel, protože "on by takovou hovadinu nikdy ani nezkusil" :-D, a najednou bylo všechno OK.

Spadlo ze mě veškeré utrpení předchozích hodin. Byla jsem nadmíru spokojená sama se sebou :-D. Hlavně tedy s faktem, že jsem dokázala nepodlehnout ničivému strachu a stále jsem cítila tlak, který mi říkal, že řešení existuje a že ho objevím.

Dnes (vlastně už včera, protože teď už je pátek brzo ráno) jsem byla v Zábřeze na finančním úřadě aktivovat daňovou informační schránku (to se musí udělat osobně s vytištěnou žádostí k přístupu a občankou). Chtěla jsem všechno kolem úřadů mít z krku, proto jsem celé odpoledne seděla u počítače a zkoumala další propletenec: jak vyplnit elektronická podání na všechny instituce. Když něco takového děláte poprvé v životě, je všechno jinak, než jste byli doposud zvyklí leta dělat, takže opět překročení hranic komfortní zóny do neznámého prostředí plného nástrah, požadavků, kterým nerozumíte a povinnosti je přesto splnit.

Večer jsem byla vycicmaná jak citrón. Cítila jsem, že tady jde o daleko hlubší souvislosti, než je jenom jakési splnění občanské povinnosti, Cítila jsem, že tohle všechno má podstatně záhadnější kořen, jehož objevení se však bojím jako čert kříže, a proto se mu už několik týdnů urputně (v síle nevědomí) bráním. Už jsem toho měla plné zuby. Vzala jsem si Neurol, abych se aspoň trochu uvolnila, když to nejde jinak.

Jo. Uvolnila jsem se... Ovšem tak, že jsem tlak vnitřní bolesti už neudržela pod pokličkou a opět mu musela dopřát realizaci v emocích. Byla to síla. Síla neznámé, neidentifikovatelné, velmi silné emoční bolesti. Nicméně tohle funguje. Cítila jsem velkou úlevu. Ne díky prášku. Díky prorvaným stavidlům silných energií.

Šla jsem konečně do postele. O půl třetí ráno jsem se ale vzbudila a bylo to tu zase. Obrovská úzkost promítající se do výrazu strachu, jestli jsem všechno udělala správně (to, že vám to server zkontroluje a napíše, že "dokument je bez chyb a lze jej odeslat", ještě neznamená, že jsem tam neuvedla špatně něco, čím jsem si nebyla jistá, jestli je to to pravé, co chci říct. Musela jsem zvolit z povoleného výběru a možnost, kterou jsem vždycky vypisovala ručně a procházela mi, tam nebyla. A ještě řada dalších nejasností - například VZP má vše ošetřené naprosto perfektně, nedá se tu o ničem pochybovat, vše běží hladce a jasně. Když jsem ale přešla k formuláři OSSZ a hlavně k jeho odeslání, zase jsem narazila na problém - jak jej odeslat elektronicky, když nemám datovou schránku ani další z uvedených možností elektronické identifikace. Postupovala jsem podle pokynů - ale co já vím, jestli to tam dorazilo a jestli je to všechno tak, jak chtěli? Pokyny jsou tak nejasné, že fakt nevím. Na rozdíl od finančáku i VZP sociálka neposílá žádný automatický zpětný mail, že podání bylo přijato.

V tu chvíli (v posteli) jsem si uvědomila, že destrukční mechanismus lidské mysli je opět aktivován nejvyšší měrou a snaží se mě dostat do stavu fyzické panické ataky. A to už prostě odmítám. Tím spíš, že si stále víc uvědomuji, o co tady jde!

Vstala jsem, oblékla se a šla si sednout k meditačnímu ponoru do energie úzkosti. Jinak ji spálit nelze.

A najednou to přišlo - vhled, který mi docela vyrazil dech, i když ne úplně, protože už několik dní uzrával v podvědomí.

Peníze - nekompromisní úřady, které jsou schopné člověka zničit - životní síla - Prvotní Podstata Bytí, která ve své Jednotě spojuje ženskou mateřskou energií přijetí všechny druhy ostatních energií - souvislost znásilnění, nejintimnějšího zásahu do fyzického prostoru člověka, s ještě daleko ničivější agresí do hloubky duše.

Znásilnění a jakékoliv pohlavní zneužití je tak ničivé proto, že je vykonáno proti vůli oběti. Oběť se vší silou vzpírá, brání si svůj osobní prosto - protože ani zdaleka nejde "jen" o záležitost těla. Tady jde především o překročení fyzické hranice intimity těla, skrze kterou se otevírá cesta k duši. Abych se vyjádřila přesně a pochopitelně - není znásilněno jen tělo, je znásilněna a ničivě pošlapána veškerá vůle ženské energie (a to ať jde o ženu, dítě či muže!!!) odevzdat se, otevřít své skryté nitro druhému člověku. Všechno je tak zoufale tragické zejména vzhledem k tomu, že v Prvotní Podstatě je nejvyšší metou dosažení spojení - Jednoty. Ve fyzickém vyjádření jde o orgasmus, symbolizující však blaženost a rozkoš, kterou přináší skutečné sjednocení vnitřních duchovních energií (mužské a ženské v jedno) v jednom Celku. Ostatně proto my ženy v tajnosti toužíme po určitém druhu sexuálního násilí - ovšem jedině takového, k němuž dáváme celou sebou svolení!!! Takže v podstatě nejde o znásilnění v pravém slova smyslu; jde o čirou oboustrannou vášeň vyjadřující se svým divokým provedením.

Proč tady jde o nejvyšší metu? Protože v tomto spojení nenalézá rozkoš jenom tělo. Nalézá v něm nejvyšší uspokojení i sama duše - protože ZDE VLÁDNE TRVALÝ KLID, MÍR, LÁSKA a SJEDNOCENÍ. Orgasmické spojení skrze pohlavní aktivity je pouhým tělesným vyjádřením nejvyššího naplnění duše. Tantrické směry však právě zde nalézají možnost realizace propojení těla a ducha v plné míře. Proto je sexuální uspokojení tak povznášející a příjemné! Je obrazem toho, po čem prahne sama duše.

Tím je pak jasné, že pouhý pohlavní styk (i když je při něm dosažen fyzický orgasmus) zůstává jen nakousnutým jablkem, nedotaženou věcí, která v hloubce duše (pro psychiku je dlouho třeba přínosný!) ve výsledku jednou (u někoho až po mnoha životech, to jenom pro ilustraci složitosti a náročnosti celého procesu Sjednocení) přinese mohutné rozčarování a zklamání; člověk zjistí, že tímhle způsobem (stejně jako čímkoliv jiným "uspokojujícím" a přinášejícím až závislost) naplnění celé své bytosti nedosáhne.

Netuším, jestli se mi alespoň částečně podařilo přiblížit náročnost problému, jeho souvislosti a celkové důsledky. Je třeba, aby ten, kdo tato slova čte, nechal na sebe působit jejich energii (ani ne tak obsah, ten je určen pouze mysli). Zjistí tak, na kolik je připraven postoupit na cestě poznání sama Sebe v těle i duchu v Jednom. Je ale faktem, že tohle se dá "pochopit" jedině celistvým prožitkem. A ten se dostaví opět jedině tehdy, když je na to celý vnitřní systém energií bytosti nazrálý a připravený. Jde totiž o zásadní přelom ve vnímání Života a toho, kam nás svou mnohdy tak tvrdou rukou láskyplně vede... Teprve pak člověk začíná chápat, že duchovní cesta a realizace možná bude úplně o něčem jiném, než dosud myslel, než si představovat a čeho chtěl jejím prostřednictvím dosáhnout.

Ve snaze destrukční energie strachu mysli se ve mně stále víc vynořuje a vítězí prvotní Síla ženské - mateřské, sjednocující - energie, která opravdu v klidu a míru unese cokoliv. I všechno utrpení, bolest a smrt. Protože na všechno se dívá zcela jinak než mysl. Jde o naprosto nový rozměr poznávání Bytí, jeho mechanismů v souvislosti s tělem, myslí a emocemi.

O tomhle ale vlastně nemá cenu psát, protože tohle skutečně lze jedině PROŽÍT, ZAŽÍT V RÁMCI CELÉ BYTOSTI. Jak se totiž říká: "Kdo nezažil, neuvěří."

P.S. Přesto psát musím a budu :-). Jednak potřebuji vyjádřit vše, co ve mně roste, co mě svou silou nutí k překonávání sama sebe, abych byla dokopána k nalezení sama Sebe. Na druhé straně si ale také říkám, že třeba se najdou spřízněné duše, s nimiž slova tohoto blogu budou rezonovat a ony si uvědomí, že TOHLE JE PŘESNĚ TO, CO BY CHTĚLY TAKY - TO CO JIM TAK TAJEMNĚ POŘÁD CHYBÍ A UNIKÁ - a vydají se na fascinující dobrodružnou výpravu do zatím neznámé ponorné řeky energií v našich bytostech. Každý máme svobodnou volbu :-) i míru připravenosti a nic se nedá vynutit ani vnutit, dokonce ani jen povrchně namotivovat a nalákat. Cesta vyžaduje mnoho a neodpouští povrchnost.



TOPlist