Osudová věta otců dcer a partnerů žen

20.12.2020

Dnes ráno jsem opět málem nebyla schopná vstát z postele a následně jsem celý den proležela a prospala, totálně zavalená obří tíhou jakéhosi dosud neuvědomovaného myšlenkového konstruktu, který mě od dětství zabíjí. Je ale tak zoufale emočně bolestný, že jsem si jej odmítala přiznat celá desetiletí svého života.

Teprve před asi hodinou jsem začala cítit připravenost a sílu k proniknutí do čehosi velice temného v sobě. Mimochodem, těsně před tím jsem (momentálně je 21:37 h) jsem zhlédla rozhovor Emmy Smetany s Richie Mehtou, autorem série Netflixu Delhi Crime o případu z Indie, za kterou získal cenu Emmy (pro zájemce - viz tlačítko pod článkem). Je naprosto neuvěřitelné, jak funguje synchronicita: když jste k něčemu připraveni, vždycky se najednou z ničeho nic ukáže nějaký impuls, objeví se tak jakási hybná síla, která při vědomém zaměření pozornosti do energetického centra problému, blokády - dosud nerozpoznané životní zátěže ve vás dokáže prolomit bariéru psychologického odporu k ponoření se (a tedy současnému pochopení) do dané temnoty. Protože: "Je-li žák připraven, učitel se vždy najde."

Člověk musí být velmi pozorný a vnímavý ke svému vnitřnímu prostoru, aby tento impuls zachytil, resp. aby vůbec byl ochotný jej zachytit. Po celodenní, nebo také mnohaleté, totálně vyčerpávající duševní agónii už chuti k odporu příliš nezbude; asi stejně, jako když vás už příliš dlouho trápí zub a intenzita bolesti přeroste sílu strachu, který vám zatím nedovoloval navštívit zubaře, protože tušíte, že léčebný zákrok bude rovněž značně bolestný. Když už ale té bolesti máte fakt doslova plné zuby, dojde vám, že rozhodně lepší bude vytrpět ještě její chvíli, která bude sice intenzivní, ale protože léčebná, bude současně znamenat její konec.

U mě to funguje tak, že se mi často stává, že "nějaké téma", které se mé konkrétní situace dotýká spíše symbolicky, svým základním emočně-informačním poselstvím, mne přivede k vnitřní síle schopné provalit zábrany dosud jinak nezbořitelné.

Tak se teď stalo, že velice intenzivní námět rozhovoru, zamýšlení se autora série nad problémem, jeho zásadně upřímný postoj a snaha celou záležitost pochopit - "Proč???!!! Co vede člověka k tak strašným činům???!!!" ve mně pomohly otevřít stavidla vlastní bolesti. Obraz celkového utrpení oné indické ženy totiž zákonitě musí rezonovat s nejzásadnější a současně nejpotlačenější bolestí celosvětového ženského emočního těla - násilí páchané fyzicky silnější mužskou polovinou, jež si svou "materiální" výhodou dokázala v tisícileté tradici lidské společnosti vydobýt všeobecnou (nejen fyzickou, ale hlavně psychologickou, emoční a tím pádem přímo existenční) nadvládu nad "slabší" (ženskou) částí lidské společnosti. A to dokonce i v tak tradičně duchovně vyspělých státech jako jsou právě Indie, Japonsko nebo třeba Tibet a další východní, vysoce duchovně založené společnosti, národy.

Vždycky jsem si říkala: "Proboha, jak mohou lidé toužící po duchovním rozvoji, tak houfně obdivovat a navštěvovat třeba právě Indii, když postavení a práva celé (ženské) poloviny společnosti jsou velice ošklivě až brutálně pošlapávána. Tohle je duchovní stát???" To jsem si však říkala pouze do chvíle, než jsem prohlédla a pochopila, jak "funguje" vztahové zrcadlo v dualitním světě. Tam, kde je "vidět" nejvíce (duchovního) "světla", zákonitě musí být pozorovatelný i protipól - odpovídající množství "temnoty". Protože úkolem lidstva je toto pochopit a přijít na to, jakým způsobem v sobě sjednotit oba protiklady v konečný klid, mír a prosperitu všeho, co je, a to na všech úrovních (vědomí, psychika - emoce, intelekt i hmota). 

Násilí se projevuje v nejrůznějších kvalitách. Ani zdaleka neplatí, že fyzická agrese je horší než její daleko "jemnější", mnohdy dokonce skrytější a vždy zásadně programově zlehčovaná manipulace psychologická, emoční. Pro ženu je typická právě její převažující emocionalita (pro muže je to myšlení a fyzická síla), která ji dělá velice citlivou a vnímavou vůči skrytým sférám Bytí, a proto zároveň velmi láskyplnou, poddajnou, vstřícnou a toužící po klidu, prosperitě všech, na nichž jí záleží, a je pro tento cíl ochotná obětovat úplně všechno ze sebe, tím pádem se stává nesmírně lehce zranitelnou. Ovšem aby nedošlo k mýlce! Pravý opak je totiž pravdou, kterou patriarchální společnost odmítla uznat, protože pak by muži ztratili svou sílu nadvlády. Ženská energie disponuje neomezenou silou ve své Podstatě právě proto, že dokáže v sobě pohltit, sjednotit v zájmu všeho, co je, naprosto odlišné druhy energií. Viděli jste v historickém pohledu na lidstvo muže, kteří by byli ochotni podřídit své osobní zájmy (z nichž si udělali pro větší koncentraci moci zájem kolektivní) nějaké ideji, které by ochotně odevzdali cokoliv (od drobností zaručujících blaho až po svůj život) jenom proto, že je to tak pro všeobecný zájem chodu Celku? A zapomeňte na obětované životy v rámci tzv. obranných válek. Z napadených, kteří zvítězili, se totiž téměř vždy stali následně uzurpátoři; role se uspořádaly jenom poněkud jinak, vždy však v zájmu dané mužské skupiny (opět jako jeden z nepřeberného množství příkladů - pro zájemce viz tlačítko pod článkem (ono už i samotné 68% hodnocení napovídá, že "tohle" oslovuje jen něco málo přes polovinu - ženskou - lidí).

Pro izolovanou aktivní, mužskou energii jang chtějící chod událostí tvořit a ovlivňovat je silně nepřijatelná myšlenka podřídit svůj "oprávněný" zájem zájmu všech bez rozdílu.

Tímto se konečně dostávám k titulku tohoto článku...

Jednou z formujících vět mého dětství i dospělého života, a to mi nemusela být nahlas říkána pořád dokola, stačilo párkrát v dětství a už mi bylo jasné, že i kdybych měla stokrát pravdu a moje vyjádření o čemkoliv bylo upřímně až hluboce pravdivé, nemám šanci, je tato:

"Nedělej ze mě blbce!!!"

Vždycky, když jsem pocítila v emocích mého otce a později i partnera nebo bratra, že "moje pravda" je v příkrém rozporu s tou jejich, raději jsem se vůbec nevyjadřovala, nebo co nejrychleji vycouvala a uznala "pravdu jeho". 

Proč?

Protože v "mém nejhlubším zájmu" vždycky byl na prvním místě klid, mír a spokojenost, láskyplné prostředí, v němž je všem zúčastněným (tedy i mně samotné) dobře, úcta k hodnotám rodičů, předků či partnera, přičemž jsem vzhledem k tragickým osudům mužských členů rodů přihlížela hlavně k jejich neuspokojeným potřebám. Ženská vydržela vždycky všechno a podřídila se, jen aby byl klid a alespoň zdání láskyplného prostředí, i když jejich talenty byly upozaděné, ne-li přímo pošlapané. Proto jsem se i já vždy podřídila. I za cenu úplné ztráty samé Sebe... Přišla jsem tak právě o onu čistě "ženskou" charakteristiku - touhu a schopnost vidět Jednotu Pravdy věcí do největší hloubky. A to byl můj konec. Pád do největší a stále jen se dál prohlubující temnoty tápání, "co je dobré", konstruktivní jak pro mne, tak pro mé okolí, a co je sice po mně vyžadováno jako "dobré", ale ve výsledku jde o ničivý koncept žití, v němž vždycky bude vládnout chaos bolesti vyvěrající z nevyrovnanosti nebo přímo boje mezi energiemi.

Přesně tohle je vlastně jedinou příčinou stavu naší civilizace. Totální rozpad dvou protichůdných energií a jejich boj o vítězství. Kdyby náhodou někoho napadlo, že to, co se děje teď, mám na mysli veškeré emancipační hnutí a boj za práva žen ve stále větším počtu zemí, je konečně blýskáním na lepší časy, asi vás můj pohled na věc zásadně zklame. (A pak se nemám ostýchat mluvit o tom všem otevřeně - vždyť ukamenování hrozí stále, dokonce i ze strany žen, mnohdy dokonce právě od nich je nejzákeřnější, protože jde "z vlastních řad".) To, co vidíme dnes, je jenom dalším pokračováním a zaděláváním na utrpení jedné strany - pokud nebude zavčas správně pochopeno alespoň nutnou částí společnosti lidstva (mužů i žen společně), jak se věci ve své Podstatě mají. 

Všímáte si totální a stále se prohlubující "krize v mužství"? Chlapi jako by začali ztrácet svou mužnost, sami jsou z tohoto dění naprosto frustrovaní, nechápou, co se to děje, a proto máme možnost sledovat dvě tendence v mužské populaci. Na jedné straně se muži bouří a za každou cenu si chtějí uchovat svou jedinečnou nadvládu - nejzřetelnější tendence je vidět třeba ve snahách některých náboženských skupin až států, ať už jsou to křesťané v Polsku, USA, nebo islamisté (a všimněte si, i za podpory totálně ideologicky zmanipulovaných, tedy zblbnutých, samy Sobě ztracených žen na obou stranách) bojující o zafixování až rozšíření svého jednostranného vlivu; nebo naopak "zženštilí" muži, kteří se propadli ve zmatku vlastních niterných energií a už vůbec nevědí, čím - kým jsou, jaké je jejich místo ve společnosti, jak se mají prosadit vedle stále sílícího vlivu "Amazonek" ženských hnutí, z nichž jde strach typu "Běda mužům, kterým žena vládne!" Protože není nic silnějšího, než žena zahnaná do kouta, bojující o své děti a jejich šťastnou budoucnost, která záleží nejenom na prosperitě otců, ale stále v určitém smyslu prvotně matky, která je musí minimálně ve vlastním těle donosit. 

Stejně tak stále více se zviditelňující problematika uznání práva na naplněný život se vším všudy pro homosexuály nebo trans osoby, jejichž "existence" jenom potvrzuje, jak pro šťastný, smysluplný život pramálo a zároveň zásadně záleží na tom, co fyzicky rozlišuje obě pohlaví.

Všechno ale má svůj čas a vývoj, učební lekce nelze přeskakovat, je nutné projít všemi možnostmi, i když to ještě bude ohromně bolet, a vytěžit z nich maximální poučení a konečnou Moudrost Pravdy. 

Dost bylo rozdělování na "muže" a "ženy", i když a právě proto, že toto rozdělení je nepopiratelným faktem pozemského života - doba si žádá VYROVNÁNÍ VNITŘNÍCH energií a NÁVRAT k původním - stejně důležitým a vznešeným rolím muže a ženy ve vzájemné symbióze Celku. Toto téma, původní role muže a ženy v Celku, je však už zase na další článek...

P.S. Nepochybuji o tom, že "jednou k tomuto sjednocení dojde", protože půjde pouze o vnější, kosmetickou úpravu stavu věcí, které už teď fungují přesně tak, jak mají - dle učebního záměru Prvotní Podstaty. Není kam utéct, není jiná možnost. Zákon o zachování rovnováhy a sjednocení energií v Jednom Jediném původním Celku, jakožto Základní energie a Prostoru pro zrození všeho, co JE, se jednoduše nemůže neprosadit, protože už tu svým způsobem JE, jinak by nebylo možné, aby náš svět v rámci Univerza existoval. Kdy a jakým způsobem se tak stane, dokonce jestli lidstvo si vůbec dá šanci ve své podobě tohoto vrcholného Poznání dosáhnout (protože člověk je jen jednou z nekonečných možností variant tvarů a uspořádání energií světové a v jejím rámci tedy i egoické mysli v individualizovaném celku), je ve hvězdách.


TOPlist