Odvážným se otevírají dveře k novým obzorům

28.04.2021

Energie tohoto týdne jsou skutečně nesmírně silné. Včera jsem si dovolila uvědomit, kde je moje místo ve společnosti. Dnes následoval další náročný vhled - uvědomila jsem si, "kam jdu", přestože dosud jsem se tomuto uvědomění pro trvalý strach, že "ten přechod nezvládnu", vlastně stále vyhýbala. Při takovýchto příležitostech si člověk vždy připadá jako Alenka v říši divů, protože do té chvíle by nevěřil, že "problém" je v tom, že se v hloubce nevědomí stále a pořád ještě brání tomu, co sám vědomě tak silně touží dosáhnout. Uvědomí si totiž najednou, jak nekonečně jej připoutanost "ke starým energiím" ničí, že už toho má skutečně plné zuby, že už dál takto nemůže (ani kdyby chtěl) a že vlastně "ony nové energie" na něj už čekají s otevřenou, pečující náručí, a proto se vůbec není čeho bát. Staré prostředí a vazby k němu vypadají jako Drážďany čerstvě po bombardování - není kam se uchýlit, není kam se jít ohřát, odpočinout a načerpat nové čerstvé síly ze společného souznění - všichni se schovávají, sice společně, ale v betonovém krytu někde pod zemí a každý se bojí. Zůstávat tam by mělo asi stejný smysl, jako v minulém článku zmiňované trhání nezralých jablíček.

Aby k takovému rozhodnutí mohlo dojít, je třeba, aby všechny energie (tzn. nejen v systému jedince, ale v systému Celku) byly v potřebné konstelaci. Takže nelze tvrdit, že takovýto přechod si může zařídit každý sám tehdy, kdy se mu bude chtít a kdy na tom bude usilovně pracovat a čekat tedy náležitý výsledek. Právě v tom je kouzlo zázraku i nepoznatelné tajemství "rozhodujícího slova" nejvyšší instance, kterou nikdy nikdo neviděl ani vědecky nedokázal, a proto její existenci většina lidí stále popírá. Člověk sám v sobě musí projevit vědomou otevřenost všemu, co má přijít, a intenzivně (tzn. velmi pozorně, vnímavě, s neustálým přijímáním nastalé skutečnosti) žít naprosto cokoliv, co přichází.

Nic jiného a lepšího totiž pro zdárný průběh vývoje ani dělat nemůže. Jenže právě v tom je nejčastěji celý problém: začnou se totiž vynořovat věci, kterým jsme se dosud vyhýbali, a jsme stavěni před úkol popasovat se s nimi tak, abychom ztráceli již jen "popel vyhořelého paliva" a z jeho ohně získávali další sílu jít stále dál. Palivem, které začíná hořet v ohni naší vlastní všímavé (vědomé) pozornosti, jsou pro naše individualizovaná vědomí všechny momentálně připravené energie, které z hlediska zájmu Celku potřebují transformovat ze sebedestruktivních na konstruktivní. Proč říkám "jen" sebedestruktivních? Protože právě u nich začíná a rodí se destrukce celé společnosti - jedinec je předobrazem a zrcadlením dalšího jejího vývoje v čase. A nejenom zmar společnosti... Protože "všechno je Jedno", dochází k ničení všeho, dokonce nejenom na Zemi, ale i v kosmu. Ano. TAK DŮLEŽITÝ JE KAŽDÝ Z NÁS.

Nebudu zde konkretizovat, k jakým vhledům jsem dospěla. Jednak bych se mohla dočkat nepěkných reakcí z nepochopení souvislostí uvedených ve slovech, ale hlavně - všechno, k čemu jsem dospěla, by se mělo odrazit v mém dalším životě; a to zase ani já sama netuším, JAKÝM ZPŮSOBEM k tomu dojde. Takže - UVIDÍME.

Kdo cítíte stejně, odvažte se k vlastnímu překročení svého stínu, pokud k tomu nazrály potřebné podmínky na všech úrovních. Jak zjistíte takovouto připravenost? Musíte ji cítit. A možná se jí i velmi bojíte. Každopádně cítíte, že "něco" se musí změnit, protože takhle už dál nemůžete. Proto chce každý z rozhodujících kroků určitou odvahu; bez ní to nejde. Nebojte se však! Kdo je tlačen okolnostmi v sobě i ve vnějším prostředí, bude ji získávat vlastně jaksi samospádem :-D. Když se jí tedy naopak bude bránit, negativní energie se budou kumulovat - a ničit všechno, co JE.

TAKŽE ODVAHU! Ostatní se už zařídí vlastně samo (pokud tedy jsou splněny všechny nutné podmínky a konstelace energií).


TOPlist