Léčivé znovuzrození celku (v jednotlivci a odtud ve společnosti) na základě návratu k hlubinné spirituální mateřské lásce, která byla dehonestována a vytěsněna z vědomí většiny

02.04.2021

Vždycky jsem v sobě měla pocit, že se v historii naší rodiny a rodů muselo stát něco naprosto příšerného. Všeničivé trauma, vytěsněné pro svou bolestnost a pocit viny; cosi, co se stalo doslova tabuizovaným tématem, o němž se nemluví a pokud se mluví, tak jedině opět s pohrdlivým odérem smradu "selhání toho druhého", slabosti, viny a jejích brutálních následků. Všechno se tak děje jedině proto, že původní ztráta a zásadní smrtelné zranění duše bylo v rámci zachování jakž takž fungující psychiky a emocí důsledně zapomenuto, zakopáno až na samotné dno vědomí lidské podstaty.

Už celé roky se snažím přijít na kloub tomu, co mi nedovoluje žít svůj život tak, jak jsem přesvědčena, že je k tomu uzpůsoben už ze samotné své Podstaty. V posledních letech poustevnického odloučení od světa (nyní již osmý rok), přičemž nežiji v pustině bez lidí, nýbrž zcela nenápadně a navenek stejně jako ostatní v rodině, ve vztazích s okolními lidmi, kterých se nestraním, jen jsem je musela velmi výrazně omezit tak na (max.) 15 % původních kontaktů. Abych měla sílu a volný prostor (bez nadbytečného vměšování energií, které už bych nebyla schopná zpracovávat - neboť tím vlastně došlo k nutnosti usebrat se do ústraní) pro empirický průzkum energií, které jsou ve mně samotné, jakožto lidském jedinci vzešlém vlastně ze základů vzniku a vývoje lidstva. Když to totiž vezmeme "od počátku, někdo rozmnožování lidského rodu začít musel" - a museli to být dva jednotlivci (i když třeba hned několika různých prvopočátečních lidských druhů: žena a muž. Jeden bez druhého by to nedokázali. Už zde se ukazuje obraz Prvotní Podstaty Bytí: dvě protikladné energie (jin - jang) neustále se prolínající a vstupující do vztahů, nemohoucí existovat samostatně - izolovaně, a to i v případě, že i když je v určité fázi procesu nelze smíchat v homogenní substanci, přesto však tak existují, v naprostém klidu, míru a všeobjímající lásce v Jednom PŮVODNÍM Celku. Jinak by to, jednoduše řečeno, nemohlo fungovat; rozpad dříve či později by byl nevyhnutelný.

(Booožíčku... Jak zoufale nedokonale se musí člověk vyjadřovat, chce-li alespoň obrazně přiblížit, jak vnímá Existenci... Slova si každý vyloží pouze v prostoru svého hřiště "světového názoru", tedy jak je má v představě, jak si je chce a jedině umí vykládat, takže ve výsledku z takto napsaného textu může vzejít v každém jednotlivci úplně něco jiného, než měl autor na mysli. Nebo se rovnou řekne, že je to všechno nesmysl, protože jednotlivá slova a fakta si důsledně odporují. Přesto to tak vnímám. A nejsem ani zdaleka sama! Nebudu ale tvrdit, že taková je Pravda, protože Pravda o existenci zrozeného a o tom, jak to funguje ve vztazích, je silně subjektivní. Vlastně si ji svým způsobem a do určité míry, která však má své hranice, tvoří každý sám... Proto si ji také může a musí objevit jedině každý sám v sobě, ve vlastních energiích a jejich prožívání.

Ale zpátky k tématu:

Můj poznávací algoritmus vždycky probíhá stejně: něco cítím, můj vnitřní hlas se mi snaží vnuknout zvědavost (nebo životní nutnost) k objevení, jak co u mě funguje. Jen velmi málokdy se nějakou informaci dovím jako první odněkud z vnějšku světa (tzn. z literatury, z doslechu). Tyto bazální záležitosti soukromě označuji za jakési axiomy - základy všeho, které jsou dány a od nichž se pak odvíjí celý další poznávací proces. Nebudu je zde specifikovat, protože opět - pro každého mohou být vysloveně individuální na základě momentálního vývojového stupně poznání. Veškeré další, rozvíjející odpovědi na své vnitřní otázky, přicházejí pak opačně: nejdříve cítím, že takto by to nějak mohlo být; ale protože mysl se odmítá vzdát svých kamenných vzorců myšlení (svého světového názoru, jenž více či méně následuje většinový pohled dané společnosti), přichází mi na podporu vždy v pravou chvíli něco, co mi mou hypotézu potvrdí. No, potvrdí... Ukáže mi, že nejsem jediná, kdo takto cítí nebo cítil (v historii), čili dostanu pomyslné razítko odsouhlasení ještě někým jiným - a teď POZOR!!! Ne nějakým ledajakým druhým člověkem, nýbrž lidskou bytostí, s níž cítím maximální rezonanci. Protože jsem přesvědčená (cítím to!), že VŠECHNO JE JEDNO, toto je jakousi třešničkou na dortu, jež je mi poskytován jako odměna za své úsilí o nalezení pravdy - "cítím to tak já, ale cítí to tak i další, se mnou souznící lidé v Jednotě Celku". Co na tom, že je jich třeba jenom hrstka! Různorodých energií je v Prostoru Existence nekonečně mnoho!!!!! Není možné (v této fázi vývoje) dosáhnout jednotného pohledu na věc! Navíc by to byla příííšerná nuda, ztratilo by se všechno kouzlo možností neustálého objevování a potvrzování nových skutečností O NÁS SAMOTNÝCH.

Jestliže jsem v úvodní části mluvila o cítění jakéhosi hlubinného traumatu, které učinilo ze členů rodů z velké části vegetující mrtvoly (ve smyslu psycho-spirituálního Celku jednotlivce), člověčí zařízení, která se chovají pořád dokola stejně, stále opakují tytéž vzorce chování, neštěstí a bolesti, a nemohou si pomoct, protože si to vlastně ani vůbec neuvědomují!!!, narazila jsem, vlastně jsem byla (velmi krkolomným způsobem přes strach nahánějící překážky počátečního zamoření mobilu a počítače vyděračským virem) přivedena ke knize Jany Tóthové: Úvod do transgenerační psychologie rodiny (1).

Jak říkám, peripetie a hrůza kolem všech událostí se sháněním této knihy byly vydatně výživné (2)... Přesto jsem cítila, že tu knihu nutně potřebuji získat!

Nedala jsem si říct. Ani po stresu s jedním zažehnaným prů*erem jsem to nemohla vzdát.

Hledala jsem tedy na Trhu knih. Ejhle - našla jsem. Z původní ceny 389 Kč nabízela "Knihmilka" prodej za 250 Kč (Adero antikvariát nabízí za 98 Kč...), což jsem považovala za velmi přijatelné, obzvlášť v situaci, kdy jsem tu knihu tak moc chtěla :-D. Platba i doručení knihy v perfektním stavu, obojí proběhlo vlastně obratem. Teprve když jsem likvidovala lepenkový obal, v němž byla zabalená k odeslání, všimla jsem si odesílatele. Nebyla to "Knihmilka" s adresou uvedenou v databázi na Trhu knih, byla to ADERO, s.r.o., Praha... Cesty osudu jsou nevyzpytatelné :-D...

Absolutně nevím, co si o tom mám myslet. Asi radši nic :-D. A být ráda, že tu knihu mám - protože je to pro mne doslova BOMBA. Najednou zde čtu od akademiků, "studovaných psychologů různých generací", teorie, které ve svém obsahu napadaly přesně mě samotnou, ve smyslu "že takto to nějak musí být, protože jinak to není možné".

Citace z knihy Jany Tóthové:

"To, co pronásleduje, nejsou mrtví, ale mezery v nás, zanechané tajemstvími druhých."

Abraham, Toroková, 1994, s. 171, zde: Tóthová, 2011, s. 22

Dále jsem si potvrdila, že nejspíš jsem schopná cítit emoční traumata až do hloubky archetypů, čímž se celý problém rozšiřuje do nepopsatelné šířky i hloubky.

Jak už jsem tady psala v článku z 19. 3., mám podezření na šílené věci, které se udály nějaké spirituálně (ne nábožensky!!!) založené ženě v našich rodech (ze strany matky či otce, nebo dokonce obou?, netuším; indicie mě vedly už před lety do rodu otce, ale i z maminčiny strany jsou doložené osobnosti se značnými spirituálními schopnostmi - maminčin strýc se kvůli nim oběsil, protože byl obžalován z nezákonného obohacování při prodeji léčivých preparátů, které sám připravoval, a hrozilo mu vězení. Mějme na paměti, že ženská energie není jen v ženách! Je i v mužích, stejně tak jako mužská energie je i v ženách. V energetickém vyjádření tedy i on byl "znásilněn" ve svých ženských schopnostech léčit (uměl číst energie v člověku, byl výtečným irisdiagnostikem, výrobcem léčivých přípravků z vlastních bylin) - a neunesl to. Vždycky padne stigma zostuzení a odsouzení i na celou rodinu postižené/ho... Není divu, když se jej pak následníci snaží vytěsnit z rodinné konstelace jako nežádoucí ničivý element, který již nikdy mezi sebou nechtějí mít. (Tohle nejspíš pasuje na onu tajemnou ženu podrobenou inkvizičnímu násilí a šílené době plné strachu z tajemna i postihů z kacířství. Maminčin strýc sice byl obviněn komunisty, ale přece jenom jsem necítila, když mi o něm maminka vyprávěla, že by byl nějak výrazně odmítnut i vlastní rodinou; možná i proto, že i celá rodina byla komunisty vlastně v době kolektivizace a měnové reformy oškubána o všechno. Stejně ale i on zanechal energetické trauma v poli vědomí.)

Když teď však studuji názory psychologů, vnímám čím dál silněji, že "u mě" nakonec ani nemusí jít o nějakou "konkrétní ženu, či ženskou energii v muži". Může jít, ale také si dovedu představit, že moje cítění zasahuje až do traumatu ztráty "bohyně - Matky" a její láskyplné, všespojující energie mateřského základu (jak říkají buddhisté) v archetypálním vyjádření, a do traumatu vypadení z Jednoty odsouzením posvátné ženské energie do postavení služky, která je podřadnější než muž a musí proto jenom poslouchat a plnit jeho nařízení a přání. Samotné jí - nejenom energii, ale i ženským bytostem v tělech - celá tisíciletí nebylo umožněno, aby se rozvíjela sama v Sobě a vrátila se tak ke své zásadní SPOJOVACÍ - MATEŘSKÉ, láskyplně bezvýhradně sjednocující FUNCI v Celku jednotlivce i celého lidstva.

Ženy zapomněly, CO Z NICH DĚLÁ ŽENY - MATKY (a to i v případě, že nemají děti! Jde tady o mateřské sjednocení všech energií jich samotných, dokonce všech lidí!!!) Jak by si tedy mohli uvědomit význam ženské energie v sobě muži, když pro ně je pouhou služkou a výrazem slabosti, temnoty a dokonce zla!

Pochopitelně, ať se drbe, koho svědí! Existuje řada osvícených mužů, kteří si s postupující dobou stále víc a víc uvědomují význam ženské energie a její nenahraditelné místo v Existenci a jejím tvoření. Jenže - podívejme se do detailů..., podívejme se do světa. Stále je zde snaha ovládat ženskou energii z pozice moci nadřazenosti mužství - teď už stále více ze strachu, že období patriarchátu přijde o svá mocenská privilegia a bude muset být nahrazeno rovnocenným přístupem ke všem lidem a úctou k jejich jedinečnosti a možnosti přínosu pro všechny.

Proč o tom píšu?

Protože je jasné, kdo se bude muset uvědomit jako první ve svém významu a postavení v rámci Jednoty. Jsou to samy ŽENY. Protože v nich je té ženské energie - schopnosti mimosmyslového spojení s Prostorem všeho vědění - přece jenom víc než v mužích, je jejich úkolem toto objevit, pochopit, získat přístup k léčivému sjednocujícímu potenciálu, který tak tragicky ony ztratily a muži ponížili nejen v nich, ale v důsledku toho i sami v sobě.

Nikdy nic není jednoduché. Mnozí mohou namítnout, že to už se přece děje! Ženy začínají stále víc bojovat o svá práva a postavení ve společnosti, muži s větším podílem ženské energie (v rámci charakteristik LGBT) jakby smet!

Jenže ruku na srdce: Co zatím takovýto agresivní boj přináší? Podívejme se do zemí, kde už neví, jak by ženy udržely v "poslušnosti", a našli si "mravně vysoce oprávněný důvod", jak je zdeptat v jejich nejzákladnějším právu - rozhodnout o svém těle, o svých schopnostech a možnostech být matkou. Pochopitelně opět nic není černobílé a toto téma není ani zdaleka jen o právu k "volbě ženy samotné"!!! Okamžitě se totiž nabízí nebezpečí vychýlení do opačného pólu - ženy se stanou dominantní skupinou a sloužící a méněcenné udělají z mužů. Muži dnešní doby se postupně nechají, protože na ně čím dál víc dopadá "tíže viny z činů a znehodnocujícího postoje k ženám" - i toho jsme svědky už teď! Jinak by nedocházelo k různým kampaním vyhroceným až za hranice spravedlnosti a nestaly by se v některých případech jenom nástrojem osobní pomsty. Takže z deště pod okap... Tudy cesta rozhodně nevede!

Jak se tedy mohou ženy začít vracet ke svému ženství - a tím zvítězit, neboli dosáhnout rovnocenného, oboustranně prospěšného vztahu s opačným pohlavím, kdy člověk je lidskou bytostí bez ohledu na pohlaví, sexuální orientaci, barvu pleti, národnost a já nevím, čeho ještě.

Zase však musím zalamentovat: "Booožíčku, kdyby to bylo tak jednoduché a existoval univerzální, ale hlavně jednoduchý, rychlý a bezbolestný způsob..."

Říká se, že ženská musí vydržet víc než kůň... Ano. To je totiž jedno z privilegií ženské energie - vydržet, přijmout, absorbovat úplně všechno. A právě to se mužům velice silně ekluje - nechtějí být poraženými, podřízenými, sloužícími vyššímu ideálu. Chtějí žít po svém - tedy tak, aby byli mocní, bohatí, oplývali hojností všeho, byli adorováni, jednoduše řečeno: aby se měli dobře a co nejlíp. Nelze se jim divit. Mají sílu (fyzickou), kterou ženy nedisponují, a proto cítí převahu a troufají si.

Žena ale má daleko větší sílu, je-li ochotná přijmout všechny její podmínky - to znamená i právě ty, které muž odmítá. Jestliže totiž neexistuje NIC, CO NELZE PŘIJMOUT, neexistuje také NIC, CO BY OSLABOVALO, ZRAŇOVALO, OMEZOVALO, ZNÁSILŇOVALO, ZNESVOBODŇOVALO, ZNEUŽÍVALO. Ženská síla je ekvivalentem PŘIJETÍ SAMÉHO. Bezvýhradné, láskyplné přijetí všeho, co je, protože ženská bohyně cítí, že takto je to v pořádku, tehdy vládne nejhlubší klid, mír, hojnost, péče, spokojenost a štěstí pro každičkou část Celku.

No, ale jsme zase u nebezpečí jednostrannosti: právě proto je TAK DŮLEŽITÁ MUŽSKÁ ENERGIE!!! Vždyť by to byla šílená nuda a fádnost, iniciace tvoření je čistě mužská záležitost(!!!), žena poskytuje nutné prostředí pro klidný a zdárný, ale vlivem působení mužské energie také zajímavý až dobrodružný průběh této tvořivosti. A navíc! Ani ženy by se neobešly bez mužské energie v sobě! Opět - nic není černobílé a pro vyrovnanou bytost je nezbytné, aby přijímala samu sebe a dokázala se také postavit sama za sebe. To znamená ne jako tupá ovce nechat si kálet na hlavu a dovolovat zneužívání sebe na všech frontách, nechat se bezduše ovládat! Jde o nutnost vyvážit umění přijímat, co nejde změnit, měnit, co lze a je třeba změnit a citlivostí ženské energie se učit rozlišovat jedno od druhého. Někdy je prostě na místě i pro velmi přijímající ženu si dupnout, protože tady už jde o udržení její vlastní sebeúcty. Jakmile totiž ztratí ji, je s ní konec. Stává se bezmocnou obětí.

Chodím kolem toho, jako kolem horké kaše :-D. Zase totiž všechno "odskáče" a odpracuje ženská energie hlavně v ženách (protože tam je silnější; nelze čekat, že do toho půjdou muži - opět pochopitelně až na úctyhodné výjimky! - sami od sebe). A rozhodně z toho pro ženy nekouká žádná všeobecná sláva a ocenění... I tím se vyznačuje energie jin - vždy působí v pozadí, o to však silněji. Začít prostě musí ten vědomější, vnímavější, protože pozornější. Nedá se nic dělat. Celý proces přechodu na přijímání toho, co právě JE, s sebou přináší v první řadě přijetí "toho, co už se stalo a nelze to tím pádem změnit". Stává se tak tím nejbolestnějším, co vůbec může být, a právě ženy mají největší předpoklady "to všechno zvládnout" a stát se tak příkladem pro jin energii v mužích a inspirací pro jejich mužnou rytířskost. Pochopitelně řada mužů v historii lidstva tohle zvládla přímo excelentně. Postavení ženy ve společnosti však mnozí z nich dokázali vyzdvihovat jedině v náboženském či duchovním významu; v obyčejném hmotném světě tomu tak nebylo ani třeba u mnohých "vysokých duchovních mistrů" Tibetu (jak dokládá např. Tsultrim Allione v knize Moudré ženy. O "posvátně oslavované" spirituální Indii, k níž vzhlíží kde kdo jako ke kolébce východního osvícení, už nemluvím vůbec...).

Prožitkové zpracování dosud "skrytých tajemství", která máme jak ve svých myslích, tak v genetické paměti předků je velmi náročným počinem, bez něhož se nedá postupovat dál... Všechno podstatné, a proto k pochopení a poznání souvislostí vedoucí, musí být vytaženo do vědomí, prožito s láskou = vyléčeno, uvědoměny si chyby z nezkušenosti a neznalosti "poměrů" v samoregulujícím se mechanismu Bytí, aby k nim již nebylo přistupováno jako k prostředkům naplnění osobní moci jednotlivce nebo skupiny na úkor druhých. A zase pozor - osobní moc se projevuje i sebetrestajícím až sebedestrukčním postojem k sobě samému! Je to všechno nesmírně zamotané a složité, protože tak to chce naše egoická mysl. Musí mít pocit naprosté nezbytnosti pro existenci celého člověka, a tak se snaží, seč může, aby mu ukazovala, že ona tu autoritu rozhodně má. Přitom ve Skutečnosti má prdlajs..., maximálně silná slova a z nich vznikající ještě silnější emoce. Což je ale (sebe)vražedná kombinace, pokud se jí dopřeje patřičné pozornosti a prostoru k vyjádření.

Nelze celou problematiku charakterizovat, ani vysvětlit (to totiž obecně nejde vůbec) v jednom článku. Dokonce ani v tisících knih. Právě proto "je to tak náročné" a hodné jedině člověka nadaného potenciálem plného uvědoměním se v Jednotě Celku sama Sebe - lidské bytosti. Jde to pochopit, poznat a realizovat jedině v každém z nás jednotlivě, individuálně. Teprve pak se všichni slejeme ve Vědomí, "staneme opravdu tím JEDNÍM", o kterém je zde pořád tolik řečí. I když jednotlivá těla zůstanou - nebo pak zmizí (kdo ví?), protože TAJEMSTVÍ JEDNOTY DUCHA A HMOTY bylo odhaleno samotným PROŽITKEM, a přijdou možná zase úplně jiné výzvy :-).

(1) TÓTHOVÁ, Jana. Úvod do transgenerační psychologie rodiny. 1. vydání. Praha: Portál, 2011. 250 s. ISBN 978-80-7367-856-2

(2) Nesnažte se objednat si ji za obrovsky příjemnou cenu ve výprodeji pražského antikvariátu Adero! Jejich stránky jsou zamořeny virem! Okamžitě vám začnou vyskakovat detailní obrázky genitálů s nabídkou "Chceš si zašukat?" Objeví se vám hláška, že váš telefon byl napaden virem, že si máte okamžitě stáhnout nabízenou čistící aplikaci - což je zcela určitě vstupní brána k instalaci toho pravého ničitele a vyděrače. Sice v návalu úleku jsem se na tu apku podívala (je na Google Play!), ale cosi mi říkalo, že to nemám stahovat. Přesto mi na displeji mobilu vyskočilo okno, že musím povolit nějakým cizím stránkám přístup. Když jsem dala "odmítnout", vyskočilo to znovu, tudíž jednoznačně se toho "zbavit" znamenalo udělit povolení a tím pádem by takové reklamy vyskakovaly furt...

No to je tedy něco na mě... Strašně jsem se namíchla a řekla si, že to teda radši přijdu o celý telefon, než se takhle dát vydírat - a vypla jsem ho natvrdo. Kupodivu jsem dokázala zůstat v klidu při opětovném zapnutí a čekala jsem, "co to udělá". Neudělalo to nic neobvyklého. Všechno funguje jako dřív. Tak nevím. Že by jenom další důkaz toho, že ani zdaleka není všechno jen v našich nebo cizích rukách, že stále je zde "síla", která je schopná - chce-li to tak mít - změnit i nemožné?



TOPlist