Jsem přesvědčená, že nic nekončí, jenom se čeká na zapadnutí všech koleček do fungujícího stroje

11.12.2020

Je neuvěřitelně frustrující, když je člověk tvrdě a naprosto nekompromisně konfrontován se skutečností, že v této vývojové fázi jeho individualizovaného vědomí už nemá absolutně nic ve svých rukách. Prostě i kdybych se přetrhla, už dlooouho si všímám, že ať dělám, co dělám, nic se nevyvíjí tak, jak bych "já chtěla". 

A přesto to považuji za velmi pozitivní průběh, protože v onom sousloví "já chtěla" spočívá celá podstata toho, co musí zemřít: nebude to prostě tak, jak si moje egoická mysl představuje a jak by vše nejraději směřovala tímto konkrétním směrem, protože je přesvědčená, "že to vymyslela úplně perfektně" (tím větší frustrace se dostavuje, když to teda absolutně nefunguje i při vynaložení maximální snahy, úsilí, energie a práce). Nezapadalo by to do rezonance s Celkem. A třeba právě já už mám této dysrezonance plné zuby, už nejsem ochotná ani schopná trávit všechny ty nesmysly, kterými jsme krmeni v rámci malé lidské mysli (pozor, ne v rámci Světové mysli, která je myslí Celku, Univerza, Života - tady je ten zakopaný pes celého problému s "myslí").

Proto se mi už celá leta nedaří "realizovat se" jako jakýsi průvodce osobními strastmi individuálního vývoje lidské bytosti... Nejdřív totiž přesně tuhle realizaci, tedy ono v titulku avizované "zapadnutí všech koleček do soustrojí Celku, musím uskutečnit sama u sebe, aby se vše rozběhlo přesně tak, jak je Životem chtěno. Ne tedy mým malým přáním osobní realizace jakési představy, která vychází čistě ze zkušeností, které už žije "někdo jiný", a protože to jemu funguje, nenapadá mě nic "moudřejšího", než to celé okopčit... 

Život po mně chce zcela evidentně úplně "jiný směr". Potíž je v tom, že o něm nemám ve své malé mysli žádnou představu, protože "tam, kde tato představa žije skutečně, vědomá mysl moje ani kohokoliv jiného ještě nebyla". No, ani nemohla! Každý žije výhradně to, co je jeho individuální specialitou, kterou nikdo jiný v celém kosmu nemůže nahradit. Kdybych chtěla použít biblickou mluvu, řeknu, že Bůh má za málo replikovat klony téhož, když jeho Podstata obsahuje nekonečné možnosti různosti vyjádření ve všech dimenzích. Byla by to naprosto zbytečná práce, činnost úplně k ničemu, protože nic nového nepřinášející. A to - celkem nepřekvapivě - není cílem žádného vývoje, že jo.

V rubrice "Moje služba" si moje mysl vymyslela určitý scénář, který by mohl nahradit mou po čtyřech letech totálně vyhaslou chuť psát o sobě, o své cestě, potížích i způsobech jejich řešení. Protože jsem měla pocit (podložený zdejší statistikou přístupů), že to stejně nikoho nezajímá.

Přestala jsem psát. ... A začala ještě víc trpět.

V posledních týdnech mi najednou vyskočila do vědomí myšlenka, že jsem úplně mimo, když odmítám "psát o sobě". A teď si všimněte, jaká prkotina zcela změnila tento mylný náhled: Jistě že už se mi přežilo psát "o sobě", ale s rostoucím uvědoměním se v celistvosti přišlo vnuknutí, že k tomu stejně budu tak jak tak "přinucena", protože mi to neskutečně chybí a chtěla bych psát, až bych brečela (což se děje, protože jsem si toto nesmírné potěšení ze sebevyjádření vlastně zakázala!). Ono totiž v Podstatě ani nejde psát o ničem jiném, než o Sobě :-DDD. Ono totiž nic jiného než jedno jediné JÁ neexistuje...

Pochopitelně v tomto "novém přístupu" nejspíš bude poněkud jiný náboj. 

Jenom momentálně stále ještě nevím, co pro mě je přichystáno za "úkol", o čem mi bude inspiračně dovoleno psát - a tentokrát s tím, že se totálně vykašlu na statistiky návštěvnosti, tzn. "jestli to někdo čte", "jestli to někoho zajímá", protože budu psát čistě pro svou vlastní obrovitánskou radost (ostatně asi tak, jak to cítím už právě teď :-)))!!!). Neboť budu celistvě cítit, že přesně tohle se po mně v této fázi bytí CHCE z pozice CELKU, kterým jsem já v JÁ.

O tomhle je ono neustálé meldování o Jednotě, o Celku, o sjednocení protikladů. Malé osobní "já" v rámci CELÉ lidské bytosti je naprosto přesný obraz určitého (z logicky prostorových a kapacitních důvodů) zmenšeného CELKU, Univerza, Boha, na pojmu nezáleží. Cílem jeho "pocitu oddělení" od CELKU je donutit toto individualizované vědomí uvědomit si, co všechno (pochopitelně opět v rámci vlastního letového koridoru v Celku) obsahuje Podstata Bytí, jak je "to v ní uspořádané", aby vše fungovalo a nikdy (v tomto případě je pojem "nikdy" ještě víc na vodě netušeného, než cokoliv jiného!) se nezhroutilo. 

Mám silný pocit, že právě jedině v naší skutečnosti duality lze názorně předvést "analytický rozklad" nedělitelného. Tedy opět jsme u paradoxu Boha... Rozklad nedělitelného je stejný mluvnický rozpor jako sjednocení protikladů. A přesto bytostně cítím, že TO JDE, dokonce že to vlastně UŽ FUNGUJE, akorát já to jako slepá nevidím.

Jsem v pozici oběti stockholmského syndromu, kdy uzurpátorem a věznitelem je oddělená egoická mysl. A je úplně jedno, jestli tím myslím "mysl svou vlastní", "mysl rodiny a rodů (genetické paměti)", "mysl společnosti" nebo dokonce "mysl nějakých mimozemských civilizací, které s námi (možná, kdo ví?) vzhledem k naší slepotě vesele manipulují ve vlastní prospěch, nebo třeba i jenom proto, že si myslí, že nám tím nějak pomáhají, což však nevylučuje, že sami jsou zatím ještě zcela mimo mísu, tedy sami ještě nedosáhli onoho sjednocení protikladů, uvědomění si jediné existující Podstaty, z níž se rodí všechno, co v kterékoli dimenzi či vesmírném světe existuje.

Všechno všecičko je k nalezení tady a teď přímo na naší matičce Zemi. Stejně jako jeden člověk je CELKEM, v němž lze nalézt vše, co potřebuje k uvědomění si vlastní jednoty s CELKEM celého kosmu. Proto s námi může manipulovat naše vlastní omezená (od Celku oddělená) nevědomá mysl, úplně stejně jako lidé (a jejich skupiny), kteří jen využívají strachu a slabosti těch méně oprsklých nebo - lépe, až na vyšším vývojovém stupni, řečeno - méně vědomých, tak klidně i jakákoliv mimozemská civilizace, protože všechno je pouhou projekcí mysli tvořící z jediné Podstaty, obsahující všechny druhy energií a možností z nich tvořit realitu. Aby to bolelo. Na nic jiného člověk není ochoten slyšet a hlavně se tím začít zabývat, ať to stojí, co to stojí. Z daného pak zákonitě vyplývá, že jakýkoliv BOJ PROTI něčemu (zlu, bezpráví, ničení a zneužívání přírody, nepříjemným prožitkům, bolesti, ale i závislosti na požitku a touze mít se výhradně jen fajn) je neustále jenom bojem zrcadlově odrážejícím nepochopení Skutečnosti v nás, každém jednotlivci.

Proto jako jediný "správný boj", který vede ke konstruktivnímu poznání a "nápravě nepravostí" vnímám boj za vymanění se z poblouznění připoutanosti k tomu, co se osvědčilo druhým, k bránění se tomu, co jim naopak uškodilo, protože všechno může mít pro každého v jiný moment existence v čase nehybného přítomného okamžiku jiný výsledný efekt: co je pro jednoho právě teď lékem, může být pro druhého, který se bude jen tupě opičit, naprostým jedem a naopak. Kdo se bude bát jít do něčeho, co se zatím nikdy nikomu nepovedlo a je to tedy považované ze bláznovství, marnost či snílkovství, přestože v hloubi sebe cítí, že přesně to je jeho nadáním a úkolem, může se prostřednictvím následování "zkušeností jiných od Celku oddělených osob" zamotat do bezvýchodného a marného hledání svého jedinečného talentu; nikdo jiný jej v něm vidět nemůže, neboť on sám se ho bojí uvidět první. A utrpení je na světě...

Takže budu sem psát kdykoliv, kdy k tomu budu mít jakýkoliv vnitřní popud :-). A budu psát o čemkoliv, co mi přijde jako inspirace pro právě tento moment. Všechno je v neustálém vývoji, protože nic (kromě Prvotní Podstaty samotné) není dokonalé, nebude dokonalé ani moje psaní, nemůže se stát, že bych se jím "zavděčila" většině, už je pro mě podstatné jedině to, že prostě budu dělat to, co mi říká vnitřní hlas - tedy to, co mi přináší klid, vyrovnanost, celkové souznění se vším, co cítím, a tím pádem radost ze smysluplného Bytí. Co bude dál, se teprve uvidí. Ostatně tohle je na tom celém to největší možné dobrodružství, jaké vůbec může existovat. Ani nelze říct "které si můžeme představit", protože tato představa se teprve bude rodit on-line, zcela jedinečně a originálně - neboť přesně za tímto účelem Bytí vytváří samo ze Sebe každého z nás :-).



TOPlist